O nocebu, placebu a diktátorech II

V předchozím článku jsme si definovali pojem nocebo a jeho potenciální škodlivost. Slíbil jsem vám, že si v tomto navazujícím článku probereme jak naší psychiku podpořit, abychom tomuto poměrně zajímavému fenoménu lidské mysli předcházeli, či ho alespoň zmírnili. A jak bylo řečeno, je to snazší, než byste čekali. Respektive... snadno se to říká, ale obtížněji aplikuje.

To nás přivádí k prvnímu paradoxu: proč něco tak prostince jednoduchého, je ve skutečnosti tak těžko proveditelné? Jednoduše proto, že ta nejjednodušší řešení náš myšlenkový konstrukt předem odmítá jako něco nemožného.

"Protože když je něco tak snadné a prosté, nemůže to fungovat," říká naše mysl, ovlivněná negací z vnějších podnětů - opět negativní řeči ostatních lidí, negativní zprávy v novinách a na internetu. Utrpení a špatná nálada se šíří snadněji a lehčeji a lidé je navíc snadněji a ochotněji přijímají, protože přeci... "Dobře už bylo..."

Není proto nic snazšího, než vám vsugerovat, že se máte cítit mizerně, ošklivě, tlustě a nepoužitelně, protože nevypadáte jako ti krásní lidé z Instagramu, nemáte tolik peněz a ještě jste méně úspěšní... Jo a nemáte ten pekáč buchet na břichu. Proto budete určitě i nemocní, protože necvičíte tak jako oni, nepraktikujete tu vědecky vyvinutou dietu, v jejíž fungování se vyznají jen vědci samotní a nemáte při ruce zásobu plytkých motivačních citátů pro každou životní situaci. Už jen z tohoto jednoho jediného příkladu v sobě podvědomě aktivujeme nocebo efekt. Ale místo toho, abychom nad tím vším mávli rukou (nejlepší a nejjednodušší řešení), uděláme si to ještě o něco těžší a ubereme naší pozornost k "zázračným" internetovým článkům, storýčkům, nebo k stále populárnějším knihám o osobním rozvoji, ve kterých nám nějaký cizí člověk, který nás nezná a nikdy v životě nás neviděl, radí, jak máme žít správně... když budeme žít takovým způsobem jakým žije on, protože - a to je velmi zásadní věta - jeho/její/jejich řešení na 100% funguje. A zde se dostáváme k jádru článku...

Nefunguje.

Mějme neustále na paměti, že každý člověk je jiný. Nikde není řečeno, že "chytré" rady a návody v knihách a internetových článcích nefungují na osobu, jenž je propaguje. Klidně fungovat mohou. Problém nastává ve chvíli, když vám takové návody dogmaticky vsugerovávají, že lepší a jiné řešení není. Ať se to týká čehokoliv. Zde jsme k nocebu efektu opět blízko, neboť si sami zhoršíme duševní i fyzickou vitalitu například tím, že si budeme vyčítat, že jsme se nedrželi přesných pokynů, nebo jsme nebyli dostatečně důslední a disciplinovaní. Následně se za tuto skutečnost sami začneme odsuzovat a akorát si v sobě dál budeme prohlubovat pocit marnosti. Proč?

Přitom stačí, když rady a návody nám nabízené odzkoušíme a sami se později rozhodneme, zda pro nás mají smysl, či ne. Pokud zaberou, tím lépe, ale pokud ne, nebudeme to přeci brát tak, že děláme vše špatně. Ne, jen to prostě nefunguje na nás a není nám to nijak prospěšné. Sám mám zkušenost s tím, jak horlivě jsem se držel spousta "zaručených" rad, které řešily mé momentální "problémy". Držel jsem se jich tak skálopevně, že jsem si nechtěl připustit, že na mně nemusí fungovat, protože můj organismus je jiný a má mysl úplně jinak nastavená než pisatelova... individuálně nastavená. Místo, abych zkoušel jiné cesty, ověřoval jiné tipy, či dal selsky na řeč mého těla, plýtval jsem energií nesmyslnými řešeními a o moc více jsem si nepomohl. Jen jsem zbytečně marnil čas a cítil jsem se jen více mizerně.

Stále hovořím o jediném příkladu, ale právě kvůli tomu jsem si ho vybral, že se s ním v životě setkal každý z nás. A když zapátráme v paměti... kolikrát jsme se něčeho podobného drželi a kolikrát to SKUTEČNĚ pomohlo? A především... jak jsme se cítili, když nepomohlo?

Takto bych mohl vyjmenovat stovky a tisíce dalších příkladů, ale jejich jádro zůstává stejné.

Držme se tedy toho, že všichni jsme individuality. Nevztahujme na sebe vše paušálně. Náš hlavní úkol by měl být minimalizovat stres. Protože stres, ať už tělesný nebo duševní, je naším největším škodičem. Pokud fyzicky těžce pracujete, dochází k fyzickému stresu vašeho organismu, proto se NIKDY neostýchejte i adekvátně odpočívat, klidně jen prostým nicneděláním. Vaše tělo si to nejenom zaslouží, ale je to pro něj i nezbytné - svaly a nervy zregenerují a budou připraveny na novou zátěž. Setkávám se i s názory, že nicnedělání je špatné, dokonce nemorální, protože je to projev lenosti a stagnace. V extrémních případech ano, ale bavíme se tu o rozumných mezích. Opět... nenechte si namluvit, že jste špatní, když si uděláte "flákací" den, či jen odpoledne, nebo večer. Spousty lidí se za takovou "slabost" dokonce trestají sami. Třeba tím, že si naloží ještě více práce a povinností, aby se z těch málo odpočinkových chvil "vykoupili" jak sami před sebou, tak před ostatními. To je smutné...

A mohli jste postřehnout, že se do toho zase vkládá psychika: "Včera jsem se celý den flákl/la! Ach jo, tolik toho šlo udělat, ale já nedělal/a nic. A ještě jsem špatně jedl/a... to se mi vymstí!" Sami jste touto myšlenkou uvedli v chod nocebo efekt, protože jste mysl nastavili přesně na to, aby se vám to vymstilo. Naopak, kdybyste nad vším mávli rukou a jen si užívali toho, že máte tu vzácnou příležitost k odpočinku, udělali byste tělu a mysli lepší službu. Svět a povinnosti se na pár chvil zcela bez problému obejdou bez vás.

Stres se dá odbourávat mnoho prostředky a jen vy sami víte, co na vás platí - sledujete své oblíbené filmy, či seriály, čtete zajímavou knížku, hrajete svou oblíbenou hru, či si třeba jen povídáte s blízkým člověkem. Avšak ne o povinnostech, ale třeba jen o nesmrtelnosti brouka. Nezáleží na tom, jen se naučte vypnout a napouštět si k vaší osobě negativní vnější vlivy.

Momentální celosvětová situace (která našimi psychikami a emocemi hýbe ze všeho nejvíce) není jednoduchá a nebude, to není žádné tajemství. Ale nikdo z nás si neprospěje, když se tomuto vnějšímu stresu bude poddávat. Nezbývá nic jiného, než být fatalista - nějak to dopadne... a také jednou skončí. Vždy všechno nějak dopadne a skončí. Nikdo z nás neví jak, ale už předem šířit v sobě a svém okolí zmučené a depresivní nálady je zcela zbytečné. Výsledkem toho bude akorát to, že nám bude ještě hůř, ale výsledek, který má nastat, to nezmění a stresem ho nijak neovlivníme.

Chraňte svou mysl před negací a stresem: vypínejte si častěji mobil (nevyčítejte si to), čtěte méně zpráv, přestaňte úplně číst, či - nedej bože - sdílet články, které mají jen dvě poselství: bude hůř a vše děláte ve vašem životě špatně. Dělejte si radost, dělejte jí i druhým, zabývejte se věcmi krásnými a podnětnými a nic nepředjímejte - zvláště ne neštěstí a nemoci. Když mají přijít, přijdou tak nebo tak, ale tak tomu bývá, nemá absolutně smysl těmto vlivům dobrovolně a předem otvírat dveře. Vše to zní tak prostě a až frázovitě, ale právě v oné jednoduchosti je síla. Lehce se to řekne, ale hůře udělá. A to, jakým způsobem to uděláte Vy, záleží už jen čistě na Vás. Nikdo nemá univerzální návod. Vše záleží pouze a jen na VÁS. Popřemýšlejte...