O nocebu, placebu a diktátorech

Téměř každý z nás zná mechaniku psychologického efektu obecně známého jako placebo - jde o čistě psychologický proces, který má nedozírný pozitivní potenciál pro naše zdraví. Jak fyzické, tak psychické i emocionální. Klasicky si uveďme klinický příklad, kdy je pacientovi podána "zázračná" pilulka, která ho má vyléčit. Z čeho, nebo jakého neduhu, nechám libovolně na vás, není to totiž důležité. Co je důležité, je ta skutečnost, že pilulka obsahuje obyčejný hroznový cukr a žádnou jinou látku, přičemž pacient o tom nemá nejmenší potuchy. Vy mu totiž řeknete, že se jedná o zázrační, vzácný, experimentální lék, který je účinný z 99,9%. Podpoříte své tvrzení důvěryhodným bílým pláštěm a erudovanými slovy, nešetříc při tom vědeckými a latinskými výrazy. A pacientovi se udělá lépe. Nemůže za to ale nějaká pilulka, nýbrž jeho vlastní psychika. Psychika má ohromnou regenerační a samo-uzdravovací schopnost.

Ale stejně jako má mince dvě strany, má i psychika tu moc (a možná jednu z největších) vám pořádně přitížit. A zde se už nebavíme pouze o zdraví, ale o celém vašem životě, jako takovém. Proto má i placebo svou protilehlou stranu, jakéhosi svého "zlejšího" bratra, jemuž říkáme nocebo. Tento "bratr" činí přesný opak a škodí. Závažnost jeho škodlivosti se odvíjí od vašeho momentálního psychického rozpoložení, či emocionální lability. Čili když by vám ten samý "lékař" v bílém plášti a vybroušeným slovníkem podal tu samou pilulku a sdělil vám, že obsahuje látku, která vás do roka zabije, může se stát, že se tak v nejzazším případě skutečně stane. A znovu za to nebude moci ona pilulka, ale vaše psychika, protože právě aktivovala nocebo efekt a vy jste této "pravdě" uvěřili.

Když jsme si nyní na pomyslném příkladu ujasnili pojmy, je nutno dodat, že jsem použil dost extrémní příklad, který se vám jen stěží může přihodit. Nic to však nemění na tom, že tento výše popsaný princip je všudypřítomný v našich životech i v méně závažných a méně nápadných formách. A v tom potenciálně tkví jeho největší nebezpečí. Nejedná se totiž o pilulky, které jsou transparentní už jen svým tvarem a funkcí a tudíž snadno definovatelné. Často se jedná o předměty, nepřejícné lidi, špatné události, nebo dokonce o pouhé zhoubné myšlenky - tomu všemu se dá říkat: diktátoři. Proč? Nepřímo totiž vaší psychice a tělu diktují (či se o to velmi horlivě snaží), jak se máte cítit po jakékoliv psychické a fyzické stránce.

Explicitní příklad, který všichni známe - špatné zprávy v médiích. Provozovatelé médií velmi dobře vědí, že špatné zprávy generují větší zisky. Nezáleží jim ani tolik na informovanosti čtenářů/diváků, jako spíše na penězích, které prokliky a sledovaností vydělají. Stále se jedná o byznys, jako každý jiný. Proto při prohlížení denního tisku můžeme pojmout názor, že na světě se snad neděje nic dobrého. Není to pravda, ale protože nic jiného, než negativa vám média servírovat nechtějí, naše mysl se s touto negací začne ztotožňovat a co hůř... přijímat toto negativum za své. K psychosomatickým problémům už potom zbývá jen krůček. Ono okřídlené, avšak nicneříkající rčení: "...a bude hůř!", je asi to nejzhoubnější, co vůbec můžete vyslechnout a přijímout za své. Tato pouhá tři slova dokáží napáchat mezi lidmi mnohem více škod, než živelná katastrofa. A to jsme stále jen u jediného příkladu...

Druhým, méně rozpoznatelným diktátorem je obyčejný "chytrý" telefon. V naší přetechnizované společnosti, kdy se pomalu začíná stírat koexistence mezi člověkem a strojem, přebrala tato malá krabička částečné řízení našich životů... a našich duševních a fyzických rozpoložení. Nepřímo na vliv těchto technologií odkazuje už samotný název legendárního, často kousavě dystopického, britského seriálu "Černé zrcadlo", kterýž název má odkazovat na černé obrazovky chytrých telefonů a monitorů. Před nedávnem proběhl výzkum se zajímavým výsledkem. Zkoumal se právě mechanismus nocebo efektu. Byli zkoumány psychické reakce na měření srdeční činnosti pomocí aplikace v chytrém telefonu. Mnozí to jistě znáte - nainstalujete si "bezva" appku, co vám monitoruje kvalitu vašeho spánku, frekvenci úhozů srdce, krevní tlak atd. Aplikace vám má pomáhat kontrolovat vaše zdraví, ale činí spíše pravý opak, jak ukázal výzkum. Lidé měli za úkol nechat se mobilem měřit a s výsledky docházet k výzkumníkům. A u dvou třetin se právě dostavil nocebo efekt. To znamená, že lidé se toho dne probudili s dobrou náladou a cítili se svěže a zdravě. Odnesli mobil s výsledky výzkumníkům a ti jim na grafu ukázali, že aplikace zaznamenala při jejich spánku srdeční výkyvy a zvýšený krevní tlak, což aplikace sama vyhodnotila, jako "potenciálně rizikové faktory". A lidé, do té doby v dobré náladě a plní energie se zničehonic začali cítit velmi špatně, protože si prohlédli graf. A důvodem jejich přitížení nebylo nic jiného, než to, že se jejich psychika ztotožnila s výsledky grafu. Od té chvíle u sebe pozorovali nejrůznější symptomy, kterých se předtím "nevšimli". A tolik této představě podlehli, že jim bylo mizerně po celý zbytek dne.

Krásně je tento případ momentální psychózy ukázán v jedné epizodě seriálu doktora House, kdy s Cadiovou letí letadlem a během letu na palubě vypukne jakási neznámá a agresivně postupující epidemie. Po vyloučení snad všech myslitelných nemocí nakonec Housovi dojde, že se jedná jen o davovou psychózu, protože někomu se udělalo úplně běžně špatně od žaludku a někdo hysterický začal na palubě šířit zkazky o epidemii, čemuž zbytek pasažérů uvěří bez nějakých průkaznějších důkazů. Za vše opět mohla jen psychika.

To vše je práce diktátorů, co určují vaší psychice a mysli, jak se máte cítit. Spoléháme na tyto diktátory stále více a jejich verdikty bereme jako bernou minci. Přitom úplně zapomínáme na selský fakt, že tělo si dokáže poradit v mnohém a je geneticky uzpůsobeno k tomu, aby snášelo strádání, či překonávalo nemoci a nesnáze. Zapomínáme na to, že tělo a organismus nemůže jet stále na sto procent a bezchybně. Odchylky jsou běžné i u zcela zdravého člověka - způsobuje je například pití kávy, alkoholu, stres z práce, nezdravé jídlo, přepracovanost, úplně běžná únava, roční období a mnoho jiných vnějších faktorů. Kdybychom je všechny neustále řešili, zblázníme se z toho. Také máte výčitky svědomí a špatný pocit z toho, že vám váš telefon naměřil méně než oněch dogmatických deset tisíc kroků denně? Co se začne odvíjet ve vaší mysli? "Dnes jsem to flákal!", "Kvůli tomu určitě nezhubnu!", "Ach jo, já jsem tak marný/marná!", "To musím co nejdříve dohnat!", nebo "Ještě si udělám několik koleček kolem baráku, abych měl/měla splněno." To je ale mnoho stresů kvůli jednomu mrtvému a neživému krokoměru, že? Přitom úplně stačí, když denně vydáte energii ekvivalentní výstupu do pátého patra a budete dvacet minut na sluníčku. Jenže je nám diktováno, že deset tisíc kroků je nezbytnost a přes to vlak nejede, protože jinak se budete cítit špatně... protože budete tlustí a nemocní. A když podlehnete nátlaku diktátora, tak opravdu budete. Ale ne kvůli tomu, že jste neušli deset tisíc kroků, ale kvůli tomu, že dáte psychice takový úkol. Zamysleme se nad tím.

Příště vám řeknu, jak právě těmto faktorům předcházet, či alespoň zmírnit jejich vliv. Budete překvapeni, jak prosté to může být...