Volha

    O existenci této knihy bych pravděpodobně neměl do skonání věků povědomí, kdyby nebylo stejnojmenného seriálu České televize, který z knihy vychází a který si u mě, ihned po odvysílaní, stačil vybudovat reputaci s lichotivým přídomkem kultovní.

    Byl jsem nanejvýš zvědavý, kteréže dílo bylo inspirační látkou pro tak neobvyklý a kvalitně natočený seriál. Ještě před zhlédnutím závěrečné epizody jsem tedy začal po knize pátrat a čekalo mne nepříjemné překvapení. První a jediné vydání totiž vyšlo již roku 2008. V Levných knihách knížku prodávali za 68,- a roku 2023 byla již, pochopitelně, beznadějně vyprodaná. Protože trochu znám fungování knižního trhu, moc dobře jsem věděl, že kniha co nejdříve obdrží dotisk a že stačí jen trpělivě počkat. A skutečně… o necelý měsíc později už byla na stránkách (výhradní distribuce) Dobrovského nová záložka, že dotisk knihy vyjde co nevidět. Avšak už ne za lidových 68,-, ale za krásnou dumpingovou cenu 348,-. Tato skutečnost mě však vůbec nepřekvapila. Dílo se svezlo na vlně mimořádné popularity, kterou u lidí seriál vyvolal.

   Neváhal jsem a knihu si hned objednal.

    Nejvíce jsem byl zvědavý na to, jak se kniha rozchází se seriálem, protože to je zcela běžná praxe a snad žádné filmové, či televizní dílo, není čistým převyprávěním děje knihy, ze které vychází. Snad až na Kmotra od Maria Puzza, jehož filmová podoba je téměř 1:1. V případě Volhy je děj v knize se seriálem jakž takž shodný prvních sto stránek, poté se začnou díla diametrálně rozcházet. V případě televizní adaptace je jasně pochopitelné proč a režisér seriálu Jan Pachl při jednom rozhovoru poměrně obšírně vysvětloval proč tomu tak je. A já se s jeho pojetím plně ztotožňuji, protože "lépe" to asi udělat nešlo. Pro příklad uvedu třeba produkčního Horáčka, který má v seriálu poměrně významnou úlohu, ale v knize je jeho osoba spíše epizodní. Ještě méně prostoru dostává v knize postava režisérky Válové, nebo politické rychlokvašky Zajíčka. Řidičů na "dispečinku" je také mnohem více, než je ukazováno v seriálu a jejich příběhy v knize jsou v seriálu kompilovány do mnohem menšího množství postav. To je dáno nejvíce asi tím, že celý děj knihy nám svým svérázným způsobem odvypráví samotný Standa Pekárek – panský kočí, oficiálně: řidič osobního vozu.

    První zvláštnost - a zpočátku největší problém knihy - spočívá v jejím specifickém slohu. Jak bylo již zmíněno, příběh vypráví Standa Pekárek. A to jeho nespisovnou, vulgární mluvou. Text je záměrně plný gramatických hrubek, slovních patvarů a vo'e v každé druhé větě, takže pro nerodilého mluvčího bude tento text nesrozumitelný, jelikož i já sám jsem si na tento styl musel zvykat dobrých padesát stránek, než se mi začala kniha číst pohodlně. Hrubky a minimum čárek v souvětích bijí ze stránek do očí a čte se to strašně. Potom si ale čtenář zvykne a začíná opravdu bizarní, skoro až dadaistický průlet naší ne tak dávnou historií. Zároveň se podíváme i do zákulisí fungování tehdejší Československé televize. Tyto "veselé historky z natáčení" jistě potěší nejednoho čtenáře. Najednou začne být zřejmý autorův záměr – vykreslit Standu jako hloupého, egocentrického a nesnesitelného burana. To se povedlo na výbornou! Protože pokud dokázal Kryštof Hádek seriálovému Standovi vtisknout jakýsi komický, jistým zvrhlým způsobem až sympatický přesah, v knize je Standa Pekárek nepopsatelně otravný idiot, u kterého vám nezbude nic jiného, než na chvíli sledovat svět kolem něho jeho očima a protáčet panenky. Často jsem se i zasmál nahlas z nějaké hlášky, nebo situace, ale častěji mi bylo skoro až stydno z výlevů, které Standa předvádí, nebo když proklamuje své omezené názory. Věčné Standovo vyprávění o fotbale a jeho milované Bohemce je rovněž navýsost otravné. Standa se často a rád opakuje, aby čtenáře přesvědčil o své výjimečnosti a důležitosti, takže sem tam jsme nuceni "poslouchat" jeho připomínky, že býval opravdový fotbalový talent, když …"hrál v mládežnickym klubu Bohemky za žáci" a znal Tondu Páňu ještě dříve, než byl slavný a kopal ve Vídni a hlavně… než nám vykopal výhru v Jugoslávii v šestasedmdesátém. Díky podobným průpovídkám se postava Standy stává stále otravnější. Trochu to připomíná věčné snění Ala Bundy, když tehdy na střední položil čtyři touchdowny v jednom zápase, ale potom potkal Peggy. Avšak zatímco u Ala Bundy nám bylo několikrát skrytě naznačeno, že je vlastně velmi inteligentním a schopným člověkem, jen je lenoch, co na vše dlabe, Standa Pekárek je prostě jenom bolestně blbej. Jeho postava neprochází po celou dobu knihy žádnou charakterovou transformací. Jeho osobnost je jen o něco zlejší, nenávistnější a sobečtější, než na začátku.

    Že je seriálový Standa "lidštější", než ten knižní dokazuje i jeden velice zásadní rozdíl mezi seriálem a knihou. A sice: že Standa se v knize stává donašečem STB zcela dobrovolně a projevuje ve svém práskačském zápalu značnou horlivost. Jeho řídící orgán Labský ho žádnému psychickému, ani fyzickému nátlaku nepodrobuje, jak je nám to dost přehnaně ukázáno v seriálu. Dokonce si spolu pánové tykají a mají spolu téměř kamarádský vztah. Oproti seriálu chybí i jakékoliv narážky na herce Landovského. Je velmi upozaděn i český disent, o kterém se Standa občas vyjádří jako o těch dizouších. Jinak v tomto směru kniha žádnou hloubavější reflexi nenabídne, což dá rozum, protože o to se Standa nestará. Zato se ale podíváme například do JZD Slušovice v čele s legendárním panem Čubou, zavítáme na Spartakiádu, kde v soukromé lóži navštívíme Gustáva Husáka, nebo se přesvědčíme (několikrát) o tom, jak byl ten Štrougal sympatyckej chlap. Ani se Standovým fetišem k automobilu Volha to v knize není tak horké, jako v seriálu. Standa si po revoluci z Německa velmi rád koupí ojetého pasáta a nějaká Volha mu je ukradená.

    Závěrečná část knihy, která se odehrává v porevolučních letech, je ale možná ze všeho nejzajímavější. Nutno poznamenat, že vyprávění v závěrečné třetině příběhu, začne citelně ztrácet dech a historky i děj se začnou jaksi opakovat a stávat celkem nudné. Jakmile ale nastoupí porevoluční změny, začne být kniha opět velmi zajímavá. Zde totiž autor Karel Hynie začne pálit do vlastních řad velmi nemilosrdně a cynickým pohledem Standy nám smutně ilustruje, že je vlastně vše při starém. Bývalí straníci zahodí své legitky, a buď obléknou fialové sako a začnou podnikat, nebo zůstanou v televizi a dělají to samé, co předtím. A když je někdo z nového vedení vyhodí dveřmi, vrátí se oknem za dalšího vedení, které se mstí lidem z předchozího vedení. Místo uvědomělých pořadů se začnou točit pořady smysluplné. Lidé se z televize už nevyhazují kvůli tomu, že nejsou dostatečně uvědomělí, ale že nejsou smysluplní. Je nám prostřednictvím Standových glos (který si velmi přeje zůstat smysluplný) ukázáno, že se mění jen slova, ale systém a lidé zůstávají stejní. A z toho je vlastně čtenáři asi největší smutno. Protože čím déle jsem knihu četl, tím více mi přišla depresivnější. Neštítí se ukazovat pokřivené charaktery a lidskou malost. V neposlední řadě jsme svědky až nesnesitelného pokrytectví stran všech zúčastněných postav. A to jak fiktivních, tak reálných. A králem všech těchto oportunistů zůstává stále zapšklejší Standa Pekárek, co se svého ryta drží zuby nehty do poslední chvíle. A když tato neodvratná chvíle opravdu nastane, vlastně o nic nejde – Standa má za celý život našetřeno na účtu peněz dost a ten nakradený benzín mu za těch dvacet let také vynesl slušné odstupné. Tudíž se více pomstychtivým čtenářům ani nedostane žádného zadostiučinění v podobě pověstných božích mlýnů.

    Standa Pekárek, panský kočí, co vozil Goťáka a který kopal v mládežnickym klubu Bohemky za žáci a znal Tondu Páňu dříve než byl slavný, ukončuje své vyprávění na přelomu milénia a celému světu pomyslně ukazuje zdvižený prostředníček s poznámkou, že mu může přeci být všechno u prdele.

    Ve výsledku jsem opravdu rád, že jsem knihu četl později, než před zhlédnutím seriálu, protože si nejsem jistý, zda by se mi potom tolik líbil. Spíše ale ne. Kniha je totiž ještě daleko bolestněji pravdivá, než byl seriál, který si jistou "rozjuchanost" neodpustil a přesto nebyl žádnou "normalizační selankou". I tak je jen slabým odvarem toho, co se odehrává v knize. Díky svému problematickému, ale přesto velmi originálnímu slohu, nepřestane být dílo Karla Hynie nenapodobitelným počinem, kterému, pravda, ke konci trochu chybí tempo, ale jinak se jedná o vysoce atraktivní příběh, který mohu všem čtenářům pouze a jen vřele doporučit. A pokud jste fanoušci seriálu, tak jako já, tak doporučuji všemi deseti.

Třesu, šéfe, třesu!